Olejové vytápění

Princip fungování

Olejové vytápění se skládá z 3 součástí, a to tepelné techniky (kotle, zásobníkú teplé vody, solárně termických kolektorů atd.), odvodu spalin (komína) a úložiště paliva (nádrže).

Základem olejového vytápění jsou v současnosti tzv. unity. Tímto termínem rozumíme kompletní tepelný zdroj tvořený kotlem, hořákem pro spalování topného oleje, regulací, oběhovým čerpadlem, směšovacím ventilem atd.

Tato zařízení jsou nabízena v provedení stacionárním (stojícím na podlaze). V těchto zařízeních se spalováním topného oleje vyrábí teplo pomocí nízkoteplotní nebo kondenzační technologie.

Typy kotlů

Olejové nízkoteplotní kotle

ohřívají topnou vodu v závislosti na venkovní teplotě. V praxi to znamená, že se stoupající venkovní teplotou kotel ohřívá topnou vodu na nižší teploty a naopak. Díky tomu se minimalizují ztráty. Individuálním nastavením regulace se pak teplo vyrábí optimálně v závislosti na požadavcích uživatele a venkovních podmínkách. V nízkoteplotních kotlích se pro výrobu tepla efektivně využije až 88% z celkové energie obsažené v palivu.

Olejové kondenzační kotle

ve větší míře využívají teplo, které obsahují spaliny odcházející komínem. V porovnání s nízkoteplotními kotli obsahují ty kondenzační navíc ještě tepelný výměník, který zajišťuje využití tzv. kondenzačního tepla, čímž dochází k dalšímu zvýšení efektivity výroby tepla. Kondenzační kotle tak dokáží využít až 97% energie, která je uložena v palivu.

Uskladnění TOEL

K bezpečnému uskladnění zásoby topného oleje slouží nádrže, které lze umístit přímo v domě. Mohou stát ve sklepě, v garáži nebo v technické místnosti přímo vedle kotle. Jsou neprodyšně uzavřené a vybavené speciální bariérou, která zabraňuje úniku „naftového“ zápachu do domu.

Dnes jsou nejvíce využívány plastové dvouplášťové nádrže o kapacitě 700 – 1500 litrů. Jejich výhodou je, že se dají spojovat do různých sestav tak, aby bylo vyhověno požadavku uživatele na dostatečnou kapacitu a úsporné využití prostoru.

V průběhu času, jak se zvyšovala účinnost tepelné techniky a zároveň snižovala energetická náročnost rodinných domů, snižovala se i potřebná kapacita úložiště topného oleje. Proto je dnes běžné, že pro zajištění celoročního vytápění a ohřevu teplé vody postačuje úložiště o kapacitě 2000 litrů, které zabere přibližně 2 m² podlahové plochy.